Obec Unčovice

Vážení a milí spoluobčané, Tak a máme tu zase konec roku. Přestože se nám zdá že vše utíká rychleji a že ten letošní rok zase utek aní nevíme jak, mohu Vás ubezpečit, že vteřina je pořád vteřinou, hodina hodinou a rok rokem, nic netvrá ani déle ani méně. Jenom máme jakýsi pocit že když sedíme v křesle u zubaře tak vteřina trvá hodinu a když se z něčeho radujeme, tak hodina je jako vteřina. Přeji Vám aby letošní vánoce trvaly co nejdéle, aby těch pomíjivých hodin bylo co nejvíce a naopak těch nekonečně dlouhých vteřin co nejméně. Nezapomeňte si opět, snad již podesáte poslechnout na Štědrý den naše známe trubače z Olomouce, kteří jako vždy navodí onu příjemnou atmosféru vánoc. Začínají kolem 16. hodiny v hlavní ulici.

INFO:
 
1. ve čtvrtek 6.12. proběhla na balkoně veřejná schůze, kde nás pan starosta seznámil se záměrem budování nové pískovny ve směru od stávající pískovny k Mezicím. Za naši obec vznášíme požadavek na vybudování nové cesty vedoucí od konce obce komo na starou komunikaci Olomouc – Litovel, dále vybudování protihlukové zábrany na konci obce a vybudování ochranného valu. Nárůst dopravy se neočekává neboť se nejedná o rozšíření těžby, ale o novou těžbu, která nahradí stávající po jejím vytěžení.
 
2. v dohrávce volejbalového utkání z podzimu porazily Unčovice Hodolany 3:1
 
3. v pátek 21.12. se od 17.hod. koná na sále Vánoční večírek pro děti a rodiče. Program bude obdobný jako při dušičkovém lampionovém průvodu. Přij´dte se s dětma odreagovat od předvánočního shonu. Vánoční stromek, dárky, soutěže, odměny diskotéka pro děti. Vstupné 30,- za dítě. Příprava sálu ve čtvrtek 20.12. od 17.00 hod. Přijďte nám , prosím, pomoci. Těšíme se na Vaši hojnou účast a prosíme maminky o zajištění občerstvení. Bližší infce na tel. 605524824 Blanka Remešová.
 
Protože Vánoce nejsou jen rozsvícený stromeček s hromadou dárků pro děti, dovolil jsem si namísto infcí o tradicích a zvycích, které jsem Vám zde vždy předával, předložit jeden příběh jednoho z nás. Vánoce jsou směsí radosti, očekávání, naděje, ale i smutku, dojetí, přemýšlení, rozjímání apod. Je to období, kdy se na spoustu věcí díváme jinak, mnohdy máme čistější mysl a jasnější zrak. Tento příběh je anonymní a je to jen jeden z mnoha, je smutný a krásný zároveň, ale rozhodně stojí za to si jej přečíst.
 
Příběh o požárníkovi
 
Je ze mne už požárník?
 
Queensland, Austrálie.
 
26 letá matka upřeně hleděla na svého šestiletého synka, který umíral na smrtelnou leukémii. Její srdce bylo plné smutku a zoufalství, ale presto uvnitř cítila silné odhodlání, jako každý rodič. Přála si, aby její syn vyrostl a splnily se mu jeho sny... Nyní to již ale nebylo možné. Leukémie to rozhodla za ni. Avšak ona si přesto přála, aby se jejímu synovi jeho sny splnily.Vzala jej za ruku a zeptala se: "Bene, přemýšlel jsi někdy, čím bys chtěl být až jednou vyrosteš? Měl jsi někdy nějaký sen a přání, co bys chtěl v životě dělat?" "Mami, vždycky jsem si přál být požárníkem až vyrostu." Máma se na něj usmála a řekla:"Uvidíme, jestli se nám podaří ti tvůj sen splnit."Později ten den, zašla do místní požární stanice v Brisbane,kde potkala požárníka Boba, který měl srdce velké jako samotný Queensland. Vysvětlila mu poslední přání jejího syna a poprosila, zda by bylo možné svézt 6 letého synka v požárním autě kolem ulice.Požárník Bob řekl: "My můžeme udělat daleko více. Jestli bude Váš syn připraven ve středu ráno v 7 hodin, jmenujeme ho čestným požárníkem celého dne. Zůstane s námi na základně, bude s námi jíst, jezdit na všechny výjezdy, v plné parádě! A když nám dáte jeho velikosti, necháme mu vyrobit opravdovou uniformu, pravý požárnický klobouk, ne hračku - pravý, se znakem Queeslandské záchranné a požární stanice, žlutý gumový kabát, stejný jako nosíme my a gumové boty. Vyrábí se přímo tady v Brisbane, takže to bude vše rychle hotové. "O tři dny později, požárník Bob vyzvednul Bena, oblékl ho do jeho požární uniformy a doprovodil jej z nemocničního lůžka k čekajícímu požárnímu speciálu. Ben si musel sednout na zadní sedadlo a pomoci řídit ho zpět na stanici.Byl v sedmém nebi. Ten den byly v Brisbane tři požární poplachy. Ben se účastnil všech tří zásahů a řídil tři různá požární auta. Mimo jiné ho i natáčeli na filmový záznam pro místní zpravodajský kanál. Splněný sen a veškerá láska a ohromná pozornost, která mu byla věnována zapůsobili na Bena tak hluboce, že žil ješte další tři měsíce. Déle než všichni doktoři považovali za možné. Jednou v noci jeho vitální funkce začaly dramaticky klesat. Vrchní sestra, která věřila v princip hospice - domova - kdy by nikdo neměl umírat sám a opuštený, začala volat rodinné příslušníky do nemocnice. Najednou si vzpomněla také na den, který Ben strávil jako člen požárního sboru a zavolala i na požární stanici. Požádala, zda by bylo možné, aby se jeden z požárníků dostavil v uniformě do nemocnice k Benovi a stál u něj jako čestná stráž v jeho poslední chvíli. Sloužící důstojník odpověděl: "My můžeme udělat daleko více! Budeme tam do 5 minut! Máme jen malou prosbu. Až uslyšíte houkat požární sirény a světla, můžete prosím oznámit v rádiu, že se nejedná o žádný požár? Že to jen Hasičský záchranný sbor přijíždí naposled vzdát čest jednomu z jeho nejlepších členů .A mužete prosím nechat otevřené okno do jeho pokoje? O 5 minut později za zvuku sirén a světel dorazilo požární auto a vysunulo žebrík do otevřeného okna Benova pokoje ve 3. patře. 16 požárníku v plné výzbroji vstoupilo dovnitř. S dovolením jeho mámy ho objali, drželi ho a řekli mu, jak moc ho mají rádi. Ben vzhlédl na velitele a s poslednim dechem řekl: "Veliteli, je ze mne už skutečně požárník? " "Ano, Bene, jsi velkým požárníkem a nejvyšší velitel drží tvou ruku," řekl důstojník. S těmito slovy se Ben usmál a řekl: "Já vím, držel me za ruku celý den a andělé mi zpívali." A naposled zavřel své oci.