Obec Unčovice

Vážení a milí spoluobčané,

Prosinec je především čas vánoc, klidu a pohody (alespoň by měl být), a proto jsem si dovolil vybrat z webových stránek několik informací o vánočních svátcích, zvycích a podobně.
 
Po týdnech příprav se nám otevírá očekávaný vánoční čas. Mnoho lidí touží zvláště o těchto svátcích po klidu a míru. Píšeme si to ve vánočních přáních a pozdravech, které si v tak ohromném množství vyměňujeme. A myslíme to jistě upřímně. Ale o kterých vánocích během dvou tisíciletí , kdy se slaví Kristovo narození, byl všude na zemi klid a mír? Ani moc nejmocnějších vládců, ani přání bezmocných ho nedokázaly na světě nastolit. Máme se tedy poddat skepsi nebo se v několika svátečních dnech poddat iluzi snu a na chvíli zapomenout na všechno hrozné? Vánoce nás vybízejí, abychom byli milí, štědří , dělali druhým radost. To je jistě výborná věc. Ale vánoce mohou být přitom I cestou do našeho nitra. Co tam najdeme? Jen starosti? Samý smutek či výčitky? Nebo jen vzpomínky na to, co bylo a už není? To všechno tam také může být. Ale snad tam najdeme I radost z toho, že žijeme.Že jsme schopni překonat zlé věci, které nás v životě potkaly. Bez touhy po pomstě a bez zloby. A hlavně bychom tam měli najít stopy lásky druhých lidí, které nás natrvalo obohatily.

VÁNOČKA
 
Má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. První zmínka o vánočce je z 16.století a byla pojmenována jako húska nebo calta a dodnes se setkáváme s pojmenováním pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štrucla, žemle, ceplík. Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Od 18. Století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku., aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Při přípravě, pletení a pečení vánočky se se udržovaly různé zvyky, které měly vánočce zajistit zdar. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vysoko vyskakovat do výšky. Dávným zvykem bylo také zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.
 
ZVYKY
 
Štědrý den je dnem postním, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Např. Během dne se měl dodržovat přísný půst, lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami), někdy se jedla také ryba, ale nebyla příliš oblíbena, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. Století. Štědrý den býval podle lidové víry nejvhodnějším dnem roku pro předvídání budoucnosti. Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí a majetek. Dov vody se leje rozžhavené olovo a vzniklý tvar napovídá, co se stane, a nebo se po vodě pouštějí lodičky z ořechových skořápek, aby naznačily, který člen rodiny se dostane nejdále do světa. Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu, obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou. Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz. Na štědrovečerní večeři se chystá o jeden talíř navíc, pro neznámého hosta a od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten kdo vstane, do roka zemře.
 
Kde se vůbec vzal název Vánoce?
 
Řada názvů Vánoc vznikla z původního latinskéhoDies Natalis Domini, tedy den narození Páně. Latinski se Vánoce řeknou Nativitas a znamená to narození. V italštině jsou podle latinských slov = Natale, ve španělštině Navidad, v portugalštině Natal. Jak je vidět, tzto názvy nemají žádnou souvislost s českým názvem Vánoce. Tento název zžejmě pochází ze staroněmeckého Weihnachten. Německý výraz Weihe se totiž může přeložit jako „ svěcení“ a Nacht je v překladu noc. Na mysli se má Svatá noc, která připomíná v římské liturgii Ježíšovo narození. Se svěcením je podobný anglický výraz pro Vánoce . Christmas. Ten vznikl spojením dvou slov. Christ tedy Kristus a Mass, což znamená mše. Slovo „ Vánoce „ je z doby předcyrilometodějské, je vypůjčeno ze starogermánštiny, dnes německy Weihnachten, zedy „ zasvěcené noci“.
 
Rád bych Vám všem popřál šťastné a veselé prožití Vánočních svátků, stálé zdraví, hodně pracovních a osobních úspěchů, pevné nervy při zvládání každodenních problémů , hodně pohody a radosti po celý příští rok. Také letos uslyšíte na Štědrý den vánoční koledy, které zahrají naši hosté z Olomouce.
 
Plesová sezona je sice ještě daleko, ale nezapomeňte, že 14. Ledna pořádají ples chovatelé a 22. Ledna myslivci.
 
Ve středu 8. Prosince se konala veřejná schůze za účasti pana starosty a místostarosty Litovle. Vše podstatné z této schůze se dozvíte v příštím čísle.